barevné úpravy fotografií 2.

Barevné úpravy fotografií 2. Chápeme správně světlo?

Toto je druhá část příspěvku ze série „Barevné úpravy fotografií“. Jestli jestli jsi nečetl předchozí, doporučuji přečíst:

barevné úpravy fotografií díl I. úvod do problematiky

Tento příspěvek je o teorii z pohledu jak barevně upravovat fotografie, pokusil jsem se však tyto základy vyložit stručně a srozumitelně. Je nezbytné, pro pochopení dalších příspěvků na blogu, přečíst tento, byť se ti může zdát, že má daleko k upravám fotek.
Nejprve tedy co je to světlo? Světlo je de facto energie, kterou vydává nějaké těleso. Například slunce vydává energii, nebo-li fotony na určité vlnové délce, frekvenci, hybnosti a energii. Nás nejvíce zajímá výraz „vlnová délka“, pod kterým si můžeme představit amplitudu a podle toho jak je amplituda dlouhá, či krátká má světlo zabarvení (v případě viditelného spektra). Tedy je-li zdroj světla fialový hustota amplitudy je větší a čím nám jdou barvy přes spektrum dále, tedy přes modré, zelené, žluté červené, tím je amplituda vlnové délky řidší. Nejlépe je to pochopitelné na následující ilustraci (pro zvětšení klikni na obrázek).

Babička má 3 barevné vlny Red, Green, Blue ze kterých plete svetr a ty nám interpretují naše viditelné spektrum. Do rádia vcházejí úplně dlouhé, táhlé smyčky a sova za oknem vidí husté smyčky. Což interpretuje rádiové vlny a schopnost vidět v infračerveném spektru… Ne, neboj, nezbláznil jsem se, jen jsem ti zapomněl říci, že pod pojmem „vlnová délka“ není reprezentováno pouze naše viditelné spektrum, jak jej chápe běžná veřejnost. Pod tímto pojmem je propojeno něco, co jsme naučeni mít striktně odděleno. Tedy abych byl přesný, interpretace vlnové délky zahrnuje jak světlo (jak ho chápeme selským rozumem), tak třeba i radiové vlny. Nejlépe je to pochopitelné z této ilustrace, kterou jsem si dovolil ztvárnit. Ilustraci však ber s rezervou je to spíš takový paměťový kolíček pro tebe. (pro zvětšení klikni na obrázek).

Důležitá část vlnové délky je pro nás od 370 nanometrů do 750 nanometrů, neboť právě tuto část nazýváme barevným spektrem, nebo také viditelným spektrem (pro člověka). Například babiččina sova z obrázku perfektně vidí v noci a to proto, že její oči jsou vyvinuty, aby zpracovaly spektrum barev, které je posunuté oproti tomu lidskému. Sova má tu schopnost vidět infračerveně. Co si lze představit pod pojmem „vidět infračerveně“? Je to schopnost rozeznávat tvary objektů, stíny a světla, na základě teplotního rozdílu. Nicméně abychom tuto metodu pochopili my lidé, kteří máme oproti sově „omezenou schopnost vidění“, musíme si rozsah infračerveného světla, nějakým způsobem převést do našeho viditelného spektra. Nejčastěji lze interpretovat / přeložit infračervené světlo: 1/ co je teplejší (biolologicky živé) to je interpretováno světleji a co je studenější (biologicky neživé), to je interpretováno tmavěji. Ostatně jak můžete vidět na následující fotografii, která byla pořízena fotoaparátem s čipem, který má odblokované infračervené spektrum (fotografie trochu připomíná negativ).

2/co je teplejší je zobrazeno teplejší barvou a co je studenější, to je zobrazeno studenější barvou – viz termovize na obrázku níže. Tato metoda se často používá k vojenský, záchranářským, stavebním účelům.

Zpět od neviditelného spektra k viditelnému. Zvláštní ti pravděpodobně příjde to, že největší část spektra je zelená. Je to dáno tím, že většina populace žila v přírodě, která byla zelená, proto jsme na zelené citlivější z hlediska rozlišitelnosti. Ačkoliv některé severské země nedělají rozdíl mezi modrou a zelenou, stejně tak si dokážu představit, že lidé žijící v poušti mají jiné rozlišovací schopnosti barev, natož pak symboliku barev, ale o tom až v jiném příspěvku. Schopnost rozlišovat tmavé odstíny, je výrazně horší, než schopnost rozlišovat světlé odstíny. Opět to je důsledek vývoje člověka. Sítnice lidského oka je poseta receptory, tedy buňkami, které jsou světlocitlivé. Dělí se na 2 druhy: tyčinky a čípky (čípky krátkovlnné, středněvlnné, dlouhovlnné). Tyčinek je v lidském oku výrazně méně než čípků. Tyčinky fungují za šera a tmy, čípky za dobrých světelných podmínek. Dnes lidé v noci spí, proto nepotřebují mít více tyčinek. Stále však tvoje oko je schopno pojmout výrazně větší dynamický rozsah, než typické fotoaparáty / kamery (dynamickým rozsahem je zde míněna stupnice mezi nejmenší a největší denzitou).

A jaké máme zdroje světla? Tak třeba: slunce, žárovka, zářivka, monitor, blesk, oheň, ale co třeba fosforeskující ručičky hodinek, které energii „jen přejali“ od jiného zdroje světla, ale tím se vlastně také stali po dobu záření zdrojem světla? Nějací chytrolíni říkájí, že to je zdroj světla. Jiný odborníci, zase říkají, že to není zdroj světla, neboť fosforeskující ručičky hodinek ztratí velice rychle svoji energii, která není ani pravá energie vydaná tímto předmětem, neboť tento předmět má fyzikální vlastnosti si světlo podržet. Nicméně na to ti první namítají, že se sluncem a jinými zdroji energie je to stejně tak, že ty také ztratí svojí energii, akorát že za delší dobu a že jejich energie je také přejatá… No takže si sám vyber…

Příští příspěvek s názvem „Chápeme správně barvy?“ bude již o praktických radách k posprodukci v bitmapových editorech (Photoshop, Gimp, atd…)

There are no comments published yet.

Napište koment