Loudání 2014 – básnička

Loudání 2014 – básnička
Štěpán Stránský

Krupičná kaše se táhne jako roztavenej sejra,
my jsme jako kapka potu, takže kaši nejedem, jedeme rychleji.
jedeme/letíme jako pták jebák (Leonardo da Vinci by záviděl)
nahatý brody po kotníky stoupáme na mořské koníky.

Mentálně rektalní kolaps si přifrčel na dvou kolech,
houbička ho ošahala a řekla:
ještě ne! Ještě musíš dál!
Uvrtíš se do ušáku šlapeš dál.

Dívka / děvka na trojmezí rozcapena jako uchechtlá koza v chlívku,
mává kabelkou gravitace se ji netýká.
Usměv / držka rozšklebená bezzubá kuřba z pláštů jak to fičí rychle,
čerpací stanice zdržuje tok myšlenek a tekutin, nechce mě dotankovat.

Odpaněná panská skála si píská na varhany,
dětská družina netuší ještě nic.
Předjedu je optarně, ne jako ty bílé tepláky Everlast
Everlast jsou teď v pračce i s egem svého majitele.

Lůno domova na Relaxu,
ani se neohřeji / neosmělím.
Plnej pekelníkuv kotel přikládám pod nohy,
však už pálí rozžhavené do běla na plné obrátky / oprátky.

Pšonkoidně zprcatělé aglomerace / agregace / agrofarmy
jojoidní kopec s ostnatým drátem na nějž se napichuje galuska a můj triceps.
ruskocarské cesty v pšonkárně značené pro vozejčkáře
KRIPLOVÉ TO JSOU CO TO ZBUDOVALI, přeci zde kriplové nemohou na dvojkoláku.

Žádná síla, která by mě pohnala.
Krakonošovi cesty jsou ploché stoupavé dlouhé.
Nedostatek fantasie stejně jako Anča, Kuba, Hajnej!
Avšak konec s lehkou příchutí portského.

 

There are no comments published yet.

Napište koment